Manželství

"Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost."

Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti.

 Písmo svaté tvrdí, že muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého: "Není dobré, aby člověk byl sám". Žena, "tělo z jeho těla", jako jeho "protějšek", jemu rovná, jemu nejbližší, mu byla dána Bohem jako "pomoc", a představuje tak Boha, který nám přichází na pomoc. "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem" (Gn 2,24). Sám Pán ukazuje, že to znamená nepomíjivou jednotu jejich dvou existencí, když připomíná, jaký byl "od počátku" plán Stvořitele: "Už tedy nejsou dva, ale jeden" (Mt 19,6).

Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil, a tak připravil "svatbu Beránka" (Zj 19,7.9).

Na prahu své veřejné činnosti Ježíš koná svůj první zázrak ─ na prosbu své matky ─ během svatební hostiny. Církev přikládá velkou důležitost Ježíšově přítomnosti na svatbě v Káně. Vidí v tom potvrzení, že manželství je dobré, a ohlášení, že od nynějška bude účinným znamením Kristovy přítomnosti.

Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy, jak je chtěl Stvořitel na počátku: dovolení zapudit vlastní manželku, které dal Mojžíš, byl ústupek zdůvodněný tvrdostí jejich srdce. Manželské spojení muže a ženy je nerozlučitelné: sám Bůh je uzavřel. "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mt 19,6).

To naznačuje apoštol Pavel, když říká: "Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil" (Ef 5,25-26). A hned dodává: "Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve!" (Ef 5,31-32).

Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve. Již křest, který uvádí do Božího lidu, je svatebním tajemstvím: je takřka svatební lázní před svatební hostinou, eucharistií. Křesťanské manželství se tak stává účinným znamením, svátostí smlouvy mezi Kristem a církví. Protože manželství mezi pokřtěnými vyjadřuje a udílí milost, je pravou svátostí nové smlouvy.

Smíšená manželství a rozdílnost kultu

V mnoha zemích dochází hodně často ke smíšeným manželstvím (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem). To vyžaduje mimořádnou pozornost manželů i pastýřů.

Podle práva, které platí v latinské církvi, je k uzavření smíšeného manželství zapotřebí výslovného dovolení církevní autority. V případě rozdílnosti kultu se k platnosti manželství vyžaduje výslovný dispens od překážky. Toto dovolení nebo tento dispens předpokládají, že obě strany znají a nevylučují cíle a podstatné vlastnosti manželství, stejně jako závazky týkající se křtu a výchovy dětí v katolické církvi, které na sebe bere katolická strana.


Účinky svátosti manželství

"Z platného manželství vzniká mezi manželi svazek svou povahou trvalý a výlučný. Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. "Křesťanští manželé... mají v Božím lidu vlastní dar, který odpovídá jejich způsobu života a stavu". Tato milost vlastní svátosti manželství je určena ke zdokonalování manželské lásky, k posilování její nerozlučitelné jednoty. Touto milostí "si manželé pomáhají ke svatosti manželským životem i přiváděním dětí na svět a jejich výchovou". "Manželská láska... zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot." "Svou přirozenou povahou jsou manželství a manželská láska zaměřeny k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna manželské lásky." Plodnost manželské lásky se rozšiřuje na plody mravního, duchovního i nadpřirozeného života, který rodiče předávají svým dětem výchovou. Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí. V tomto smyslu je základním úkolem manželství a rodiny být ve službě života.

 

 

 

 

 

 

 

 

Místo a forma uzavírání manželství 

V latinské církvi se obecně má za to, že si novomanželé jako služebníci Kristovy milosti navzájem udělují svátost manželství tím, že před církví vyjádří svůj souhlas. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. Je radno, aby se budoucí novomanželé připravili na slavení svého manželství tím, že přijmou svátost smíření a eucharistii, aby přijímáním  těla a krve Krista "byli jedno tělo" v Kristu.

 

 

Z hlediska místa uzavření manželství je řádným místem pro uzavření svátostného sňatku, tj. manželství mezi dvěma katolíky nebo katolickou stranou a nekatolickou pokřtěnou, farní kostel farnosti.

Z hlediska přináležitosti snoubenců k farnosti je řádným místem uzavření svátostného sňatku farnost, kde má alespoň jeden ze snoubenců trvalé nebo přechodné kanonické bydliště.

K uzavření sňatku v jiné farnosti dostačuje dovolení od jednoho z farářů katolického snoubence.

 

Mimořádným místem pro uzavření svátostného sňatku je jiný kostel nebo kaple, přičemž dovolit uzavření tohoto manželství mimo farní kostel – za předpokladu, že je splněna podmínka rozumného a spravedlivého důvodu – může: místní ordinář na území své diecéze; farář na území své farnosti.

 

Výjimečným místem pro uzavření svátostného sňatku je tzv. „vhodné“ místo, které není místem posvátným, avšak splňuje požadavky co do svátostného charakteru důstojnosti církevního manželství a podmínku účasti veřejnosti. Posoudit, zda nějaké místo je vhodným místem, a následně dovolit uzavření manželství na tomto místě – za předpokladu, že je splněna podmínka rozumného a spravedlivého důvodu – může místní ordinář na území své diecéze.

 

Z hlediska místa uzavření manželství je řádným místem pro uzavření manželství mezi katolickou stranou a stranou nepokřtěnou (nesvátostné manželství) každé posvátné místo (kostel, kaple) nebo jiné vhodné místo, které

splňuje požadavky co do důstojnosti církevního manželství a podmínku účasti veřejnosti.

 

 

Posouzení, zda nějaké místo je vhodným místem k uzavření nesvátostného manželství, náleží místnímu ordináři,

 

 

 

Příprava na manželství

Aby "ano" novomanželů bylo svobodným a odpovědným úkonem, a manželská smlouva měla pevné a trvalé lidské i křesťanské základy, má zásadní důležitost příprava na manželství. Přednostní cestou této přípravy zůstává příklad a poučování od rodičů a rodin. Úloha pastýřů a křesťanského společenství jako "Boží rodiny" je nezbytná pro předávání lidských a křesťanských hodnot manželství a rodiny, a to tím více, že v naší době mnoho mladých lidí zakouší následky zničených rodinných krbů, které už toto uvedení dostatečně nezajišťují: "Mladé lidi je třeba vhodně a včas poučit - a to převážně už v rodině - o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, aby nabyli úcty k čistotě a mohli v příhodném věku po čestně prožitém období zasnoubení vstoupit do manželství." Bezprostřední příprava na uzavření manželství probíhá ve farnosti. Snoubenci osobně rezervují termin uzavření sňatku. Příprava obsahuje setkání. Tří měsíce před uzavřením sňatku snoubenci sepišou s farářem žádost o uzavření církevního sňatku. K tomotu úkonu je nutné mít potvrzení z matriky; nové potvrzení o křtu, občanské průkazy.